• Česká komora tlumočníků znakového jazyka
• Federace rodičů a přátel sluchově postižených
• Občanské sdružení Anaon
• Projekt Zeměloď
• Lesní školka Země Ze-mě

Fotky najdete v naší fotogalerii.

Zdokonalují svoji dokonalost, aby ji pak uplatnili ve chvíli, kdy to nebude nikdo čekat. Přijďte se podívat na hru hlasivkových svalů a vazů, koncert hbitých prstů a retů… na krásné ženy a muže s příslibem. Přijďte si poslechnout písně, které vás nenechají na pochybách.

V roce 2003 nahrál své první CD pro významnou světovou společnost Universal Music Japan. V roce 2005 vydal CD se skladbami pro housle a klavír Antonína Dvořáka „A. Dvořák-Violin works“ (Supraphon 2005), které bylo oceněno jedním z neprestižnějších světových hudebních časopisů The Strad jako CD měsíce června 2006. Jeho nahrávka „A. Dvořák, J. Suk - Violin Pieces“ (Supraphon 2006), navazující na předchozí CD, získala ocenění „Gramophone doporučuje“ v prestižním časopisu Gramophone a stala se nejprodávanějším titulem klasické hudby za rok 2006 u firmy Supraphon. Za tato dvě dvořákovská CD obdržel Platinovou desku Supraphonu. Ke konci roku 2007 vydal nahrávku „Šporcl/Vivaldi – Čtvero ročních dob“, která se záhy stala nejprodávanějším CD klasické hudby a obdržela status Zlaté desky Supraphonu. V roce 2008 nahrál CD s názvem Gipsy Way, na které společně s cikánskou cimbálovou kapelou hraje slavné cikánské skladby. I tato nahrávka byla velice pozitivně hodnocena v časopisu Gramophone a získala jak Zlatou tak Platinovou desku Supraphonu. Na posledním jeho CD z roku 2009 zařadil houslové koncerty R. Strausse a E. W. Kornogolda.

Pavel Šporcl začal hrát na housle v pěti letech. Vystudoval Pražskou konzervatoř a hudební fakultu AMU (Václav Snítil). V letech 1991–96 studoval v USA na prestižních školách a univerzitách pod vedením vynikajících pedagogů (Dorothy DeLay, Itzhak Perlman, Dr. Eduard Schmieder,)

Je nositelem významných cen a ocenění, koncertuje po celém světě, spolupracuje s řadou domácích i zahraničních orchestrů a významných umělců. Jako jediného z českých houslistů mladé generace zařadil Pavla Šporcla do své knihy „Housloví virtuosové: Od Paganiniho po 21. století“ světově uznávaný kritik a historik Henry Roth.

Rozsáhlý repertoár Pavla Šporcla zahrnuje 40 houslových koncertů, nespočet sonát, komorních a virtuózních děl. Jeho vystoupení jsou velmi dobře přijímána jak širokou veřejností, tak i odbornou kritikou. Po zahajovacím koncertu sezony 2001/2002 České filharmonie v pražském Rudolfinu (Koncert pro housle a orchestr a moll Antonína Dvořáka) pod taktovkou Vladimira Ashkenazyho, který byl natočen a odvysílán Českou televizí a Českým rozhlasem, nazvali kritikové Pavla Šporcla „talentem, který se rodí možná jednou za sto let…“

Pavel Šporcl ve své dosavadní kariéře spolupracoval s mnoha významnými orchestry (Česká filharmonie, Orchestre de Paris, Liverpoolská královská filharmonie, National Orchestra de France, Slovinská filharmonie, Suisse de Romande, Sinfonia Varsovia, Litevský národní symfonický orchestr, Slovenská filharmonie, Staatkapelle Weimar, Richard Strauss Symphony Orchestra, Maďarský rozhlasový orchestr, Symf. Orch. hl.města Prahy FOK, Pražská komorní filharmonie, New World Symphony Orchestra, RTE National Symphony Orchestra Dublin), a dirigenty (V. Ashkenazy, L. Pešek, J. Bělohlávek, V. Fedosejev, Y. P. Tortelier, A. Nelsons, J. Kout, J. J. Kantorow, G. Pehlivanian, S. Baudo, I. Volkov, M. Swierczewski, P. Altrichter, L. Svárovský).

V posledních letech se P. Šporcl začal objevovat také na prestižních festivalech jako Pražské jaro, Schleswig-Holstein, Brucknerfest, Rheingau Music, Colmar Music Festival, La Folle Journée Nantes, Moravský podzim, Concentus Moraviae, Mitte Europa, Festspiele Europaische Wochen, Passau… V létě 2004 s obrovským úspěchem debutoval na jednom z nejvýznamnějších světových festivalů v Salzburgu (Salzburger Festspiele).
Pavel Šporcl rád překonává hranice mezi hudebními žánry a nebrání se spolupráci s interprety z jiných hudebních oblastí. Na koncertech již vystoupil např. s E. Pilarovou, M. Balogovou, Hradišťanem, kapelou Kryštof. Objevuje se též velmi často na benefičních a charitativních koncertech. Je patronem Linky bezpečí a hudebního festivalu Znojmo.

Pavel Šporcl se snaží přiblížit klasickou hudbu co nejširšímu okruhu posluchačů, především mládeži. Často vystupuje na „výchovných“ koncertech pro střední a vysoké školy, které mají díky jeho podání mezi mladými lidmi mimořádný ohlas

Hlásí se k vlivům lidové hudby (čemuž napovídají některé nástroje v obsazení), ale i k elektronické současnosti.Stejně jako hudba je pro Zrní důležitá i textová složka: „Proti začátkům už zpíváme výhradně česky, protože tak můžeme mluvit absolutně upřímně – až z morku kosti, protože každý písmenko vyvolává asociaci. Čeština je pro nás důležitá a zpětně si sami sobě děkujem za název Zrní – poctivý, ryzí slovo. Sadba, práce, jídlo.“

Zrní spolu hraje osm let, od roku 2001 pořád ve stejném složení: zpěv, housle, kytary, basa, bicí, flétna, popřípadě hrnečky, lžíce, kameny, samply. Videoprojekci na koncertech zajišťuje Libor Nemeškal (FAMU). Kapela debutovala v roce 2009 albem Voní.

Momentálně vše sloučil do Vesnického klubu Chotěmice, odkud své písně, povídky, pohádky a připravované filmy rozesílá do klubů celé republiky.

Muzikant, který si umí sám napsat chytlavou melodii, poutavý text a výslednou píseň dokáže také osobitě interpretovat, to je v dnešní době takřka ohrožený druh. O to větší událostí je, když se někdo takový na naší scéně objeví. Přitom ještě nedávno se jeho jméno objevovalo především ve spojitosti se sportem. V roce 2002 si dokonce jako člen vítězného družstva odvezl zlatou medaili z dorosteneckého mistrovství Evropy v moderním pětiboji. Kvůli sportu také v brzkém věku vyměnil rodný Třinec za Prahu, kde ho však brzy začal vábit svět umění.

„Bylo mi patnáct šestnáct a najednou jsem byl odříznutej od celýho svýho dosavadního života. Potřeboval jsem všechen ten stesk a trápení ze sebe nějak dostat. Pravě tehdy jsem se začal čím dal častěji obracet ke kytaře. Písničky jsem si doma skládal už předtím, ale až tehdy se ve mě objevila touha prezentovat je taky veřejně,“ vypráví dnes Tomáš o nelehkých začátcích v naší metropoli.

Tenhle usměvavý mladík s takřka renesančním záběrem má zkrátka charisma, dar okouzlit a strhnout během několika okamžiků.  A navíc je výraznou autorskou osobností. “Psaní písniček je pro mě ideální protiváha k divadlu, který studuju, jsem v nich sám za sebe, na nic si nehraju, můžu bejt maximálně upřímnej. Navíc mě baví to, jak si lidi v textech nacházejí svoje vlastní příběhy, který s tou mojí původní myšlenkou nemusí mít vůbec nic společnýho. Jak si do nich projektují sami sebe a svoje osudy,“ říká.

Česká komora tlumočníku znakového jazyka uvádí divadelní představení neslyšících herců. „Mezi nejvýraznější specifika kultury neslyšících patří užívání vizuálního - znakového jazyka. To se poté odráží i v normách chování a jednání členů jazykové a kulturní menšiny Neslyšících. Neslyšící mají své vlastní zvyky, svoje vlastní tradice. Mají svůj vlastní typ humoru, který je rozdílný od toho českého.

Mají úplně jiné vnímání světa.“

Autoři: M.Basovníková, J. Dušek, Z. Hájková, J. Milich, J. Procházka

Režie: J. Dušek
Hrají: M. Basovníková, Z. Hájková, J. Milich, J. Procházka, J. Dušek

Tlumočníci: K. Červinková Houšková, N. Dingová, F. Krajčík, R. Vránek.

Ale kam se poděl ten čas? Kde se skrývá? Kam či komu jsme ho prodali? Kradou nám ho šediví muži v šedivých oblecích, s šedivými obličeji, s šedivými doutníky? Ano je to pohádka, ale tak současná a tak pravdivá, že jsme se rozhodli ji zdramatizovat a pokusit se její poselství přenést na jeviště.Toto představení je vhodné pro starší děti a hlavně jejich rodiče.

Dramatizace, režie: Iveta Dušková
Výtvarná spolupráce: Erika Bornová, Ivan Antoš
Hudební spolupráce: Vesna Cáseres
Hrají: Petra Bílková, Iveta Dušková