11. ročník našeho festivalu máme úspěšně za námi. Děkujeme všem účinkujícím za skvělé zážitky, zvukařům za perfektní práci a divákům za atmosféru, která byla opět nádherná. Velký dík patří našim sponzorům. Jsme moc rádi, že k nám na festival přijeli herci s benefičním představením Čtyři dohody a mohli jsme být i my součástí obdarování. Benefice byla nad očekávání úspěšná, a tak částka 107 000 Kč nakonec mohla být rozdělena mezi pět subjektů, které se zabývají smysluplnou činností a podporu si zaslouží.
Finance putují do těchto společností:
- Česká komora tlumočníků znakového jazyka
- Federace rodičů a přátel sluchově postižených
- Občanské sdružení Anaon
- Projekt Zeměloď
- Lesní školka Země Ze-mě
Fotky najdete v naší fotogalerii.
Orchestr posledního dne vznikl za účelem zpříjemnění konce světa. Není třeba se bát soudného dne. Ty, co půjdou do nebe, rozesmějeme a ty, kteří půjdou na pekelnou pánvičku, předem rozpálíme, takže by pak neměli prskat. A zatímco ostatní budou stát ve frontě, bude se z hudebního pavilonu linout taneční hudba Orchestru posledního dne.Orchestr je složen pouze z vynikajících hudebníků a performerů, kteří se ve svých domovských kapelách připravují na svoje jedinečné vystoupení na konci budoucnosti.
Nejvýraznější mladý český houslista, nejprodávanější umělec, Pavel Šporcl slaví díky svému umění a nekonvenčnímu vystupování úspěchy u všech generací posluchačů na nejvýznamnějších pódiích. Je častým hostem televizních a rozhlasových pořadů, objevuje se ve všech médiích. Jeho nahrávky zaujímají přední místa žebříčků prodeje. „Žlutomodré CD“ (Supraphon 2002), bylo postupně oceněno Zlatou a Platinovou deskou Supraphonu, živá nahrávka houslových koncertů A. Dvořáka a P. I. Čajkovského s Českou filharmonií (Supraphon 2003) a album Paganini (Supraphon 2004) získaly též Zlatou desku a Platinovou desku Supraphonu.
Kapelu Zrní tvoří kladenští spolužáci, které baví, jak sami tvrdí, „hlavně si hrát, pohrávat, hudebně si povídat, komunikovat, jako prstama do vzduchu, jako lidi na ulici. Tvořit a interagovat, jak to vidíme všude okolo.“
Vystudoval vysokou školu strojní v Liberci. Pracoval pro televizi, jako asistent střihu, u filmu jako asistent režie, prošel řadou divadel a zůstal u svobodného povolání. Jako herec se objevil i v Národním divadle (Zvony) a ve filmu (Keď hviezdy boli červené, Zvířata ve městě, Cesta pustým lesem, Mikola a Mikolko, Co chytneš v žitě, Čert ví proč, Na stojáka aj.).
Muzikant, který si umí sám napsat chytlavou melodii, poutavý text a výslednou píseň dokáže také osobitě interpretovat, to je v dnešní době takřka ohrožený druh. O to větší událostí je, když se někdo takový na naší scéně objeví. Přitom ještě nedávno se jeho jméno objevovalo především ve spojitosti se sportem. V roce 2002 si dokonce jako člen vítězného družstva odvezl zlatou medaili z dorosteneckého mistrovství Evropy v moderním pětiboji. Kvůli sportu také v brzkém věku vyměnil rodný Třinec za Prahu, kde ho však brzy začal vábit svět umění.
Česká komora tlumočníku znakového jazyka uvádí divadelní představení neslyšících herců. „Mezi nejvýraznější specifika kultury neslyšících patří užívání vizuálního - znakového jazyka. To se poté odráží i v normách chování a jednání členů jazykové a kulturní menšiny Neslyšících. Neslyšící mají své vlastní zvyky, svoje vlastní tradice. Mají svůj vlastní typ humoru, který je rozdílný od toho českého. 
Knížka německého spisovatele Michaela Endeho (autor Nekonečného příběhu) Děvčátko Momo a ukradený čas napínavou a poetickou formou odkrývá veliké nebezpečí současné civilizace - nedostatek času. Jako bychom se všichni dostali do soukolí neustálého spěchu a nestíhání. „Nemám teď na tebe čas“, tuto větu slýcháváme my a hlavně děti několikrát za den.
